Strážov, malebné městečko v podhůří Šumavy, je skutečným klenotem s bohatou historií a současnými atrakcemi. Paličkovaná krajka, tradiční řemeslo, které se zde udrželo po staletí, je důkazem kulturního dědictví tohoto regionu. Kostel sv. Jiří, dominantní památka města, je gotickou stavbou s renesančními prvky, která stojí za návštěvu. Strážovské náměstí s radnicí z 19. století a sochou sv. Jana Nepomuckého je ideálním místem pro odpočinek a obdivování místní architektury.
Božtěšice, malebná vesnice v okrese Klatovy, je skutečně jednou z historických perel Strážovska. Její kořeny sahají hluboko do historie, kdy byla založena na přelomu 12. a 13. století. Původní zemanský dvůr, který dal osadě jméno, stál na místě dnešních usedlostí a jeho existence je doložena v historických materiálech až do roku 1577. Tato osada, obklopená majestátními šumavskými horami, si zachovala svůj tradiční charakter a dodnes je svědkem bohaté historie regionu.
Ves Brtí je poprvé připomínána v roce 1386. V historických pramenech nacházíme různá pojmenování: Brty, Brt, Brti a až do roku 1923 se osada oficiálně jmenovala Brť. Původ jména je nejspíše odvozen od slova „brť“, což znamená hnízdo divokých včel v dutých lesních stromech, případně v rozpuklinách skal. Brtník byl pak včelař, který vyhledával v lesích divoké včely a přenášel je do úlů. Ves byla tedy asi zbudována na místě hlubokého lesa, v němž mívaly svá obydlí včely.
Pojmenování této vsi ukazuje na pozdější původ. Jménem „Hamr“ byly označovány dílny, ve kterých se vyráběly lopaty, sekery, kladiva, kleště, hřeby, kovové součásti pluhu, bran apod. Těžká kladiva hamrů byla zvedána vodními koly. Je tedy pravděpodobné, že zde stával podobný závod. V 17. století se rozeznával dvojí Hamr, Hořejší a Dolejší. Při dolejším byl dvůr a ovčín. Roku 1789 měl Hamr 9 popisných čísel, r. 1839 měl 10 domů a 102 obyvatele, Čechů i Němců. R. 1921 měl 65 obyvatel, 55 Čechů a 10 Němců. V současnosti je zde 9 popisných čísel, z toho 2 obydlená. Z 7 obyvatel je 5 mužů a 2 ženy
První písemná zmínka o osadě Horní Němčice pochází také z roku 1379 a původ tohoto pojmenování nám dává s určitostí říci, že Němčice byly založeny bavorskými kolonisty. Ves se dlouho úředně jmenovala jenom Němčice, až teprve v roce 1950 se jí dle polohy pod svahy Hvězdníku a Plošiny dostalo přívlastku Horní Němčice.
Ves Javoříčko se připomíná již v roce 1530. V roce 1577 se uvádí jménem Javořičky, v roce 1711 jako Javoříčko. Později se užívalo všeobecně i v úředních spisech názvu Javoří. Rakouské speciální mapy užívaly názvů Javoří i Javoříčko. Teprve po roce 1918 dostala obec stabilní úřední název Javoříčko na rozlišení od nedalekého Javoří u Běšin. Ještě nyní se však častěji užívá někdejšího názvu Javoří. Jméno dostala osada podle stromového porostu, který tu v době založení osady převládal. Stejným způsobem vznikla pojmenování i jiných osad a míst v kraji: bříza – Březí, klen – Klenová, javor – Javor u Klenové ap.
Kněžice, malá vesnice v okolí Strážova, má bohatou historii sahající až do 14. století. První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1379. Vesnice je známá svým malebným charakterem a historickými památkami, které odrážejí její dlouhou minulost. V průběhu staletí se Kněžice vyvíjely a přizpůsobovaly se měnícím se dobám, přičemž si zachovaly svůj jedinečný charakter a půvab. Dnes je Kněžice ceněna pro svou klidnou atmosféru a zachovalé historické prvky, které jsou svědky její bohaté historie.
Krotějov patří k nejstarším obydleným místům na Strážovsku. V latinském zápisu z roku 1380 se píše o Crotyeyově, tedy česky Krotějově. Zakladatelem zdejšího českého zemanského dvora byl totiž vladyka Krotěj (Kratěj). Od 17. století se pak používalo kratšího názvu Krotív nebo Krotívo s německými ekvivalenty Krotiw a Krotiwa. Pojmenování Krotív je možno ještě dnes na Strážovsku zaslechnout častěji, nežli úředně správný název Krotějov.
Původně to byl pouze svobodný zemanský statek. Jméno “Lehom” dostal s největší pravděpodobností od své polohy: je vklíněn hluboko mezi tři vrchy, které jej oddělují od okolního světa. Lehomský dvůr byl založen poměrně záhy, přesného data však neznáme. Před rokem 1380 náležel zemanu Ježkovi z Lehoma a Něprovi z Lukavice.
Osada Lukavice je v písemných pramenech poprvé uvedena v roce 1379 jako Lucauicz. Častěji se pak v historii název uvádí jako Lukavec. Pojmenování Lukavice se poprvé zmiňuje až v 17. století. V německých textech je také uváděno Klein Lukawicz (Malá Lukavice). Ještě na konci 19. století se úřední název psal Lukavec. Od té doby se však již používá dnešní jméno osady. Původ názvu je dle jazykovědců odvozen od přídavného jména „lukavý“, což bylo pojmenování dravých vodních potoků.
První zmínka je z roku 1530. Původu jsou pravděpodobně staršího. Své jméno mají od staročeského vlastního jména „Mladota“, patrně zakladatele původního dvora. R. 1577 jsou v Mladoticích uváděny 4 usedlosti sedláků. R. 1789 měly 6 popisných čísel. Stejný počet domů měly i v r. 1839 a 1890, kdy zde žilo 8 Čechů a 28 Němců. V roce 1932 byly v Mladoticích 2 selské usedlosti s výměnky a 17 obyvatelů, většinou Čechů.
Osada Opálka vznikla kolem středověké tvrze založené před rokem 1392. Jméno Opálka bylo nejspíše odvozeno od názvu mělké okrouhlé či podlouhlé nádoby obvykle pletené ze dřeva. Půdorys opálecké tvrze se asi nápadně podobal této nádobě, dříve v hospodářství nepostradatelné. V 16. století je název vsi uváděn jako Wopalka. Dnes se sice úředně ustálilo pojmenování Opálka, ale v lidové mluvě stále převládá „Vopalka“.
První zmínka o osadě Rovná pochází z roku 1379, kdy je v jednom starém zápise uváděna jako Rowna. Později se používaly i jiné tvary – Ruwna, Růvná nebo Růvno. Růvná se vesničce říká dodnes, i když správný úřední název je dnes Rovná. Původ tohoto jména je pravděpodobně odvozen od slova „rovina“. Osada totiž stojí v relativně rovném údolí řeky Jelenky.
V roce 1379 byla vesnička Splž v písemných pramenech zmiňována jako Zplzz. V 18. století se uvádí sice německá, ale pro nás srozumitelnější pojmenování: Spiels, Spls či Splch. V polovině 19. století se pak ustálilo české jméno Splž vedle německého Spiels. V Ottově slovníku naučném je kromě podoby Splž uváděn i název Plž. Splž je podle výkladového slovníku podzemní chodba či sklep ve vinohradech. O chodbách nejsou nikde v historických materiálech zmínky a o vinohradech už vůbec ne. Takže původ jména zůstává částečně zahalen tajemstvím
Území v příhodné poloze na dně hluboké horské kotliny bylo osídleno na Strážovsku jako jedno z prvních již brzy po roce 1200. Nejdříve zde stávala pouze vladycká tvrz se dvorem. Její jméno je však původu záhadného a ne zcela jasného. V polovině 13. století byla zřízena „Světelská obchodní stezka“, která vedla z Bavorska přes Pancíř a Prenet ke Klatovům. Jedna z větví této obchodní stezky údajně z Prenetu sestupovala přes Víteň do Strážova. Zdejší tvrz měnila často své majitele. Později bývala ve společném vlastnictví se dvorem ve Strážově. V letech 1400 – 1404 byl vlastníkem víteňské tvrze Jan z Krásného Dvora. V letech 1407 – 1409 ji držel Jan z Rabí a ze Švihova.
První zpráva o této obci pochází z r. 1379, avšak o dalších osudech této obce není po 200 let žádných zpráv. Teprve r. 1614 se opět připomíná, a to jako příslušenství k panství opáleckému. Uvádí se tu jménem Záhoříč. Koncem 18. století, kdy vrchnostenské úřady poněmčovaly uměle názvy obcí, byly přezvány Zahorčice na Bienengarten. Roku 1789 měly Zahorčice 20 popisných čísel, roku 1939 – 22 popisných čísel, roku 1921 – 205 obyvatelů a v roce 1932 – 32 popisných čísel.
Ing. Jan Adamec
Strážov čp. 327, 340 21 Janovice